Final Fantasy

 :: Ostatní :: Jiné hry

Strana 12 z 12 Previous  1, 2, 3 ... 10, 11, 12

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Sun Apr 18, 2010 10:13 am

Je to moc dlouhý, musím dát nadvakrát...takže 1. díl. Bohužel to nemůžu upnout, protože s tim nemám zkušenosti...

Spoiler:
Historie Final Fantasy

Velký žlutý opeřenec, hlavní postava s mečem dlouhým jako telegrafní sloup, zlý nepřítel, který chce ovládnout vše živé, truchlivé melodie a příběh, náhodné souboje nebo monstra typu Ifrit, Shiva, Leviathan nebo Odin. Ano, řeč je o "Final Fantasy". Tedy o herní sérii, která sice má u žánrového políčka vyplněno RPG, ale narozdíl od dobře známých západních RPG nikdy nastála a nikdy stát nebude na elfech a trpaslících, ale vždy si razila cestu k úspěchu svou vlastní cestou, svým světem, svou fantazií, která má v mnoha ohledech větší kouzlo a pro nás Evropany mnohem více příchuť tajemna a mystéria, než světy klasických západních RPG stojících na fantazii, kterou kdysi založil a dal mu svá pravidla Pán Tolkien.
Final Fantasy je jednou z nejdelších herních sérií všech dob. Hlavní série čítá 13 dílů a spolu s velkým množstvím spin-offů, kompilací a metasérií se utváří obraz neskutečně pestré a rozsáhlé série, které se počtem dílů nemůže rovnat žádná jiná herní série. Každý další díl posouvá hranice videoherní prezentace vždy o kousek dopředu, a ač si to mnozí ani neuvědomují, tak je videoherní médium napříč celým žánrovým spektrem výrazně ovlivněno technolgickým, hratelnostním, příběhovým a hudebním přínosem FF, která vždy využije vše možné v současnosti, aby zvěčnila svou fantasy a udělala jí nesmrtelný reliéf v každé epoše. U každé jiné hry je perfektcionalistická prezentace a hratelnost to, proč se celá hra vyvíjí, ale u FF je toto vše jen samozřejmost. Svým herním obsahem lze FF sice vymezit jako japonské RPG, ale daleko více by se dala označit jako univerzální RPG a hra, protože díly FF série mají tu zvláštní moc a kouzlo, že dokáží ke hraní přinutit i ty hráče, mladší i starší, kteří jinak žánr RPG z duše nenávidí, a dokonce je svést k tomu, že začnou hrát i jiná RPG. To je do jisté míry i ten největší aspekt, který činí z FF nejpřitažlivější a nejoblíbenější herní sérii. Ještě než se však podíváme na přebohatou a pestrou historii fenoménu Final Fantasy, tak si představme muže, jenž celé toto šílenství začal, a jenž je podepsán pod největšími úspěchy série.

Hironobu Sakaguchi:

"Nemám to, co je potřeba, abych dělal akční hru. Myslím, že umím daleko lépe vyprávět příběh."

Hironobu Sakaguchi

Hironobu Sakaguchi je japonský herní designér, režisér a producent. Je znám po celém světě především jako tvůrce série Final Fantasy. Jeho dlouhá herní kariéra trvá již přes dvaadvacet let a pyšní se neuvěřitelnými 80 milióny prodanými hrami. Kariéra Sakaguchiho je neodmyslitelně spojena s japonskou firmou Squaresoft (dnes Square - Enix), odkud v roce 2004 po neshodách s vedením odešel a založil nové herní studium zvané Mistwalker. Sakaguchi se narodil v roce 1962 a po odchodu ze studií na vysoké škole se stal v roce 1983 zaměstnancem Squaresoft. Velmi brzy se stal hlavním herním designérem a v roce 1987 přišel s nápadem na hru Final Fantasy. Hra byla úspěšná po celém Japonsku a nejenže proslavila jeho jméno, ale hlavně zachránila potápějící se Squaresoft. V roce 1991 po vydání a úspěchu Final Fantasy IV v USA byl Sakaguchi jmenován do funkce "Výkonného Víceprezidenta Squaresoft". Posledním dílem, na kterém se osobně podílel v roli režiséra, byla Final Fantasy V. Až do Final Fantasy IX se na všech dílech podílel jako producent. V roce 1995 se také stal "Prezidentem Squaresoft" v USA. Krom série Final Fantasy se podílel také na dalším legendárním RPG Vagrant Story, sérii Parasite Eve a Kingdom Hearts. Roku 2001 se režisérsky podílel na prvním CGI filmu na světě. Final Fantasy: The Spirits Within (u nás známá jako Final Fantasy: Esence života) byl však největší propadák, jakého se kdy Sakaguchi účastnil a ztráta přesáhla ohromných 120 miliónů dolarů. Byl to začátek konce a za nedlouho mu právě tato událost zlomila vaz. Po velkém tlaku investorů a vlastníků Squaresoft se Sakaguchi vzdal roku 2004 pozice "Výkonného Víceprezidenta Squaresoft" a z firmy odešel. Vzal si sebou ovšem početný kapitál společnosti a s jeho pomocí vytvořil nové vývojářské studium. Spolu se Sakaguchim odešel i jeho dlouholetý obchodní partner, kolega a přítel Nobue Uematsu, který je zlatým písmem zapsán do historie FF především jakožto tvůrce nezapomenutelné hudby. V současné době se Sakaguchi, Uematsu a jejich studio Mistwalker věnují vývoji japonských RPG pro Xbox 360 a Nintendo Wii. K "nejnovějším" dílům patří Blue Dragon a Lost Odyssey, jejíhž plánovaná série by se v budoucnu mohla stát konkurentem Final Fantasy. Posledním počinem Sakaguchio je příprava hry The Last Story pro Nintendo Wii.

Final Fantasy (1987):

"Svět je zahalen v temnotě. Vítr se zastavil, moře je divoké a země začala hnít. Lidé čekají, jejich jediná naděje je v proroctví..."
'Když je svět v temnotě čtyři bojovníci přijdou...po dlouhé cestě, čtyři mladí bojovníci, z nihž každý vlastní krystal.'
Prolog

První díl slavné série spadá do druhé poloviny 80. let 20. století. Jejím tvůrcem byla firma, která dnes existuje jako Square - Enix. Tehdy a ještě dlouho poté se jmenovala Squaresoft. Firma byla založena v roce 1983 a jako svého partnera, pro kterého hry vyvíjela, si zvolila Nintendo. Už od samého začátku firma združovala velké množství velmi schopných lidí. Bohužel jim však chybělo téma, ale především někdo, kdo by tým dal dohromady a rozdělil každému to, co umí nejlépe. První hry, které měli firmě získat renomé a investory, tak byly propadáky, které si vyžádaly na vývoj velké množství peněz a prostředků. Firma sa tak po více jak dvou letech ocitla ve vážných finančních potížích a v rozpočtu zbyly peníze již jen na jednu hru. Každému tak bylo jasné, že jestli tato hra nebude naprostý hit, tak firma nepřežije. Tehdejší hlavní vývojář Squaresoft Hironobu Sakaguchi přišel s nápadem, aby onou hrou bylo epicky pojaté RPG, které by bylo založeno na základech tehdy populárního prvního dílu Dragon Quest, ale zároveň aby bylo přidáno něco nového. Nutno zmínit, že série Dragon Quest byla v Japonsku vždy tak trochu populárnější, než série Final Fantasy. V zahraničí to ale bylo vždy naopak. Protože byly všechny prostředky firmy uvolněny na nový projekt, tak jej symbolicky nazvali "Final Fantasy". Název nové hry už nebyl nikdy změněn...

Na hře pracovalo sedm lidí a krom Sakaguchio se v týmu objevili i dvě později velmi slavné osoby: Nobue Uematsu (hudba) a Yoshitaka Amano (design postav). Ke hře byl nejdříve napsán příběh a teprve poté se začalo dělat na grafice, ovládání, a jiných věcech. Final Fantasy se ihned po vydání stala velkým hitem a společnost byla nejen zachráněna, ale mohla se dál rozvíjet až do obřích rozměrů, tak, jak je známe z dnešní doby. Čím si však první Final Fantasy získala takový úspěch? Především to byl systém náhodných kolových soubojů a jejich zobrazení (napravo hrdinové a nalevo nepřátelé), systém kouzel a vývoj postav. A v neposlední řadě i příběh, který sice toho ve srovnání s pozdějšími díly nemá moc co nabídnout, ale na tehdejší dobu to stačilo přebohatě. Základem příběhů prvních Final Fantasy dílů je vždy svět, kde zaručují rovnováhu, a tedy i šťastný život, kouzelné krystaly. Jenže ne vždy tyto magické krystaly mohou plnit tuto úlohu. První Final Fantasy tak poprvé vypráví o světě, kde došlo k narušení rovnováhy, která je zajištěna právě čtyřmi krystaly ze čtyř koutů světa. Díky tomu je svět v neklidu a ohrožen monstry a zlem. Podle legendy mohou světu přinést mír pouze čtyři vyvolení "Light Warriors". Shodou okolností jsou těmi vyvolenými právě čtyi hratelné postavy. V království Coneria je zajata princezna temným rytířem a král se na "vyvolené", tedy na hráče, obrací s žádostí o pomoc. Tak začíná poměrně dlouhý příběh za záchranou světa (krystalů).

Čtyři vyvolení hrdinové jsou postavy, které si hráč pojmenuje podle sebe a přidělí jim nějaké klasické povolání (bílý a černý čaroděj, válečník, zloděj, atd.) Žádná ze čtyř postav nemá žádnou osobnost nebo svůj vlastní příběh. Příběh je jistě místy i zajímavý a má svou strukturu, ale to je asi tak vše. Přesto bylo právě toto spojení, tedy RPG prvky a příběh v době vydání novátorské. Sakaguchi vsadil všechno na jednu kartu a vyhrál. Sám prohlásil, že kdyby hra neměla úspěch, tak by z firmy odešel a vrátil se zpět do školy. Vracet se nemusel, protože Final Fantasy měla úspěch. Mazaný Sakaguchi si totiž také u svých nadřízených vymínil, že když bude plánovaný počet kopií (200 000) navršen o dvojnásobek, tak se bude podílet i na případném pokračování. Společnost souhlasila. Hra vyšla původně na NES (Nintendo Entertainment System) a pouze v Japonsku. Později na MSX, WonderSwan Color a PlayStation One (ve vydání s FF II jako "Final Fantasy Origins") či GameBoy Advence (zde vyšla ve vydání také s FF II jako "Dawn of Souls"). Amerického vydání se Final Fantasy dočkala až v roce 1990. V roce 2007 se dočkala i svého "remaku" na PSP. Remake se týkal pouze vylepšené 2D grafiky a několika bonusů a přídavků. Tato verze je pro nás Evropany nejsnáze dostupná a skutečně stojí za zahrání i v době next-gen her.

Final Fantasy II (1988):

"Neochota odpustit je již dlouho lidskou vlastností. Člověk je od přírody náchylný k hříchu, odpověď na hřích je násilím na násilí. Není to ale samo o sobě hřích?"

Emperor Palamecia

Úspěch první Final Fantasy umožnil Squaresoft přijít hned příští rok s dalším dílem, který však se svým předchůdcem, krom jména, neměl společného vůbec nic. Stejně jako další díly poté, které nikdy na své předchůdce příběhově nenavazují a odehrávají se vždy v jiném světě. Final Fantasy II vlastně navrhl Akitoshi Kawazu, který se podílel na FF I jako designer, a měla být spíše odnoží prvního dílu. Na FF II tak má daleko větší podíl právě Kawazu, než Sakaguchi. Poprvé už spatřujeme náznaky příběhu tak, jak ho známe z pozdějších dílů. Postavy jsou už dopředu pojmenované a už mají i svůj příběh. Příběh začíná v říši Fynn, kde je vypálena místní vesnice a její obyvatelé nemilosrdně povražděni. Jediný, kdo přežijí, jsou čtyři přátelé, kteří jsou ale napadeni Temnými Rytíři císaře Palamecia, který povolal všelijaké potvory z pekla, aby s jejich pomocí ovládl svět. Osud čtyř přátel je však jiný než lidí ve vesnici. Jsou zachráněni mladou princeznou Hildou, která proti říši bojuje. Bohužel jeden z přátel chybí, a tak se ostatní tři přátelé přidají k princezně v boji proti říši. Zároveň však stále hledají svého přítele. Tento zajímavý příběh dával hře jiný rozměr než předchozímu dílu a hráč poprvé cítil, jaké to je, když je příběh plný zvratů.

Graficky doznala hra menších vylepšení, ale hratelnostně představovala výrazný krok vpřed. Postavy získávají v boji zkušenostní body v závislosti na tom, jak a čím do boje zasáhnou. Postavy, které používají spíše zbraně nebo kouzla, mají daleko rychlejší vývoj těchto atributů. FF II tedy neobsahuje Level - Up System. Poprvé se v sérii objevuje několik styčných znaků, které už od této chvíle budou v každém díle, např. Chocobo, postava jménem Cid, kouzlo Ultima, Summon Leviathan nebo zbraně typu Masumune či Rune Axe. Hra byla na svoji dobu neuvěřitelně dlouhá a těžká.

Stejně jako první Final Fantasy, tak i druhý díl vyšel původně na NES a pouze v Japonsku. Po vydání a úspěchu v Japonsku se vyskytly první hlasy, které doporučovaly hru vydat i v USA. Jenže trvalo několik let, než se Squaresoft rozhodl hru předělat a vydat i v USA. Roku 1991 se začalo s výrobou prvních prototypů vylepšené hry pro USA s názvem "Final Fantasy: Dark Shadow Over Palakia", ale celý projekt byl zrušen ve prospěch novější Final Fantasy IV, která se už poprvé dostala i do USA. FF II nebyla nikdy ve svojí původní verzi vydána mimo Japonsko, ale dočkala se mnoha konverzí: na Bandai WonderSwan Color, PlayStation One (v podobě už zmiňované "Final Fantasy Origins), GameBoy Advence (zde zase jako "Final Fantasy: Down of Souls") a také v roce 2007 na PSP ve vylepšené 2D grafice.

Final Fantasy III (1990):

"Hele, kde jsou ti čtyři spratci teď? Co...? Jdeš zachránit svět...? Praštil si se snad do hlavy nebo tak něco?!"

Women of the Ur

Po první "emocinální" Final Fantasy, která mířila k rozšíření příběhu a k prvnímu psychologickému vykreslení postav, se Final Fantasy III vydala jiným směrem. Herní mechanismy byly daleko lepší, zatímco příběh a postavy byly podobnější první Final Fantasy. Tedy v podstatě plochý, ač zajímavý, příběch a charaktery. Místo osobních motivů hrdinů, který se objevil ve druhém díle, se tady objevuje klasické RPG klišé: dostaneš úkol zachránit svět, a tak to provedeš a neptáš se proč.

Čtyři děti, které žijí ve městě jménem Ur, se jednoho dne propadnou do starých dolů, kde objeví podzemní svatyni, ve které je uložen Wind Crystal. Krystal k nim promlouvá a zdělí jim, že jsou vyvoleni, aby nastolili rovnováhu ve světě. Zároveň krystal dá mladíkům i část své síly. Zde však nutno podotknout, že FF III remake pro Nintendo DS příběhovou linii pozměnil a více vytříbil: v této verzi se např. hlavní postava Luneth do dolů propadává sám a krystal k němu promlouvá. V původní verzi FF III totiž žádná hlavní postava není, protože všechny čtyři postavy jsou naprosto stejné a liší se jen barvou oděvů.

Každé z postav hráč přidělí některé z povolání, které má každé různé schopnosti. Opět se vrací Level - Up System, který právě u FF II chyběl. FF III obsahuje tzv. "Job System", kdy si hráč může i během hry měnit povolání svých postav. Celý systém byl na tehdejší dobu propracovaný a není divu, že se nedlouho poté objevil i v jiných RPG hrách. Grafický pokrok byl pochopitelně malý, ale přesto znatelný. Final Fantasy III. je nejlepší hra, která se na systému NES objevila.

I když se může zdát, že byl třetí díl krokem zpět, tak tomu tak není, protože právě zde se rodil základ série. Hironobu Sakaguchi jednou řekl, že FF díly se sudým číslem byly vždy smělé a experimentální, zejména co se příběhu týče, zatímco FF s lichým číslem byly spíše konzervativní a tradiční. K tomu je nutné říct, že to tak skutečně je. Final Fantasy III byl poslední díl, který se objevil na NES. Final Fantasy III. byla až do roku 2006 jediným FF dílem, který se nikdy nedočkal anglické lokalizace. Teprve až v roce 2006 vyšel pro Nintendo DS plnohodnotný remake, který hru vybrousil a plně převedl do 3D. Původně měl být tento remake plánován na PlayStation 2. Remake se však netýkal jen grafiky, ale i příběhu: čtyři "Light Warriors" už mají svá jména a osobosti. Stejně jako v příběhové linii, kde jsou přidány některé nové "pod-úkoly". Ve zbytku světa remakovaná FF III vyšla v roce 2007. Třetí díl se tak tedy dočkal pouze verzí na NES a Nintendo DS.

Final Fantasy IV (1991)

"Jsem zbabělec...zbabělec, který se ani nedokáže vzepřít příkazům o kterých ví, že by se neměly následovat..."

Cecil Hervey

Čtvrtý díl vyšel poprvé na druhou generaci konzolí NES, tzv. Super Famicom (Super Nintendo Entertainment System - SNES), a plně využil výkonost nového systému. Rozdíl mezi dřívější 8-bitovou a tehdejší 16-bitovou grafikou na SNES byl ohromný. Navíc to byl první díl, který vyšel i v USA, do té doby Final Fantasy nikdy neopustila hranice rodného Japonska. U Final Fantasy IV byl změněn přístup k vyprávění příběhu. Poprvé je příběh vyprávěn z pohledu hlavní postavy, která se během hry emocionálně rozvíjí. Onou postavou je rytíř Cecil Harvey a můžeme ho označit za první prototyp hlavní postavy FF, tedy prvního z mnoha Cloudů, Squallů, Zidanů a Tidusů. Konečně se také v příběhu objevil prvek, který je u dalších dílů naprosto stěžejní, a to láska.

Vše začíná ve světě, kde je nejmocnější říší "Empire of Baron", která rozšiřuje svou moc především za pomoci jedinečné vzdušné jednotky elitních rytířů "Red Wings". Hlavní postavou je kapitán těchto rytířů Cecil, který je králem neustále posílán na nepříliš čisté úkoly, jejihž cílem je ukrást tajemné krystaly, které mají údajně velkou moc. Že si při těchto misích Cecil ušpiní ruce není nutné dodávat. Po skončení jedné mise se však Cecil zeptá svého krále "Proč?". Jenže tím ho rozčílí a král ho zbaví jeho pozice a spolu s Cecilovým přítelem Kaimem, který se ho zastane, je pošle na téměř sebevražednou misi. Tím začíná dlouhá cesta dvou přátel, ke kterým časem přibudou další. Může se sice na první pohled zdát, že je to vlastně příběhově to samé, jako u předchozích dílů (krystaly, král, záchrana světa...), ale to je veliký omyl. Cecil už není nějaký "vyvolený", který dostane úkol a musí jej splnit, ale člověk s nepříliš ušlechtilou minulostí, který je plný pochybností a obav. Myšlenka představit hráčům na začátku postavu, která určitě není kladná, a jenž se v průběhu své dlouhé pouti vyvine v hrdinu a zachránce světa, byla tehdy inovativní. Celý příběh byl propracovaný, a to i na dnešní dobu.

Po stránce hratelnosti se poprvé objevuje tzv. ATB systém (active time battle) a bitvy se tak stávají směsicí reálného času a tahů, a to jim dodává na dramatičnosti. Při těchto soubojích už musel hráč velmi aktivně přemýšlet a plánovat. Final Fantasy IV. se může také pochlubit poprvé "orchestrální" hudbou, která neurazí ani dnes. Jak by také ne, když tvorbě soundtracku věnoval Nobuo Uematsu tolik energie a času, že dokonce přespával na centrále Squaresoft ve spacích pytlích na zemi, protože nestíhal dojíždět domů. Poprvé se tak ukázalo, jak mocná může být hudba, která podbarvuje důležité události ve hře. Čtvrtý díl je tak začátek opravdové velikosti celé série a jeho originál je stále hratelný i dnes, což se o hrách z roku 1991 moc říct nedá.

Jak už jsme zmínili na začátku, tak FF IV byla prvním dílem, který ještě v roce 1991 vyšel oficiálně i v USA. Vyšel však nejdříve jako "Final Fantasy II.", jelikož byl mylně označen za druhý díl. FF IV se dočkala již několika verzí, které byly vždy mírně poupraveny nebo vylepšeny. Například v USA byla vydána nejdříve jako verze "Final Fantasy IV Easytype", která byla mnohem jednodušší, některá kouzla a předměty byly odstraněny a příběh mírně vycenzurován, protože se věřilo, že hráči v Severní Americe by původní verzi jen ztěží zvládli. Původní konzolí je tedy SNES, ze které se později rozšířila v roce 2002 v neupravené verzi i na PlayStation One (ve verzi pro Evropu jako "Final Fantasy Anthology" ještě společně s FF V), WonderSwan Color a GameBoy Advance. Na Nintendo DS se roku 2007 v Japonsku a v Evropě roku 2008 dočkal dalšího, tentokrát 3D remaku, který obsahoval například i dabing postav. Zajímavostí je vydání přímého pokračování hry - jmenuje se FF IV: The After Years, která se soustřeďuje na osudy hrdinů po skončení příběhu FF IV. Toto pokračování vyšlo roku 2008 pouze v Japonsku pro mobilní telefony.

Final Fantasy V (1992):

"Oh, moje hlava! Nemůžu si na nic vzpomenout!"
Galuf

Neuplynul ani rok od vydání Final Fantasy IV a Squaresoft přišel s dalším dílem. Opět se zde ukázala skvělá spolupráce s Nintendem, protože také pátý díl si svou slávu užil na SNES. Final Fantasy V opustila systém zavedený ve čtvrtém díle a vrátila se zpět ke kořenům Final Fantasy. Tedy opět konzervativní "krystalová" FF. To ale nemění nic na tom, že pátý díl spojil všechny zkušenosti a úspěšné prvky z předchozích dílů a spojil je v monumentální nelineární hře takovým způsobem, že se jedná o nejlepší díl série do vydání FF VII.

Příběh by se dal snadno zaměnit s FF I nebo FF III. Vše začíná zničením Wind Crystalu, jednoho z ochraných sil planety. Král Tycoon se vydá celou věc prošetřit, ale dlouho se nevrací, a tak se jeho dcera Lenna vydá otce hledat. Po cestě narazí na mladého dobrodruha Butze, starého člověka s amnézií jménem Galuf a na tajemného piráta kapitána Farise. Všichni čtyři brzo zjistí, že jsou vyvolení a mají přinést světu mír. Příběh tak působí dost konzervativně, zvláště po "vyspělé" FF IV. Chybí v něm emoce a je snadno předvídatelný. Hrdinové nemají žádné vnitřní konflikty a jsou tak jen "shlukem pixelů". Je tedy jasné, že tvůrci chtěli příběhově udělat naprostý opak FF IV.

Hra byla velmi nelineární a záleželo jen čistě na hráči, jestli dokončí hru bez splnění některých úkolů a bez navštívení některých míst, kde by se třeba dozvěděl více o minulosti svých postav nebo světa, za který bojují. Důležitý prvek k přihlédnutí např. k předposlední vydané FF je ten, že v pátém díle není žádná hlavní postava a všechny mají tak na vyprávění příběhu stejný podíl. Alespoň truchlivé melodie přidaly trochu emocí suchosti příběhu. Hratelnostně je však Final Fantasy V skvost. Obrovský svět k prozkoumání (vlastně tři světy) plný množství nepovinných lokací a úkolů. Množství dopravních prostředků od Chocoba po ponorku nebo neuvěřitelně flexibilní a rozsáhlý výběr povolání postav, který velmi výrazně ovlivní hru, takže i velká trvanlivost hry, protože hráč si chce po dohrání vyzkoušet jistě i jiné kombinace povolání. To, co ztratila Final Fantasy V v příběhu, to bohatě vynahradila na hratelnosti, která je propracovaná, místy těžká, ale hlavně zábavná.

I vzhledem k složitosti a kontroverznímu hodnocení se pátý díl dostal do USA a zbytku světa až mnohem později. Pracovalo se celkem na třech projektech, které měly FF V převést a zpřístupnit pro hráče v USA, ale každý z těchto projektů byl vždy zrušen. U některých z nich se dodnes vlastně neví proč. Jisté je však to, že Japonci prostě byli skeptičtí k tomu, jestli by byla hra vhodná pro průměrné hráče ve zbytku světa. V USA byla vydána až roku 1999 jako součást "Final Fantasy Anthology" pro PlayStation One a do Evropy se dostala dokonce až roku 2002. Vylepšená verze FF V se objevila ještě na GameBoy Advence v roce 2006 v Japonsku a USA a v roce 2007 v Evropě. K FF V patří ještě anime "Final Fantasy: Legend of the Crystals", které zobrazuje svět FF V o 500 let později. Hironobu Sakaguchi prohlásil, že je FF V spolu s FF IX jeho nejoblíbenějším dílem v sérii.

Final Fantasy VI (1994):

"Život...sny...naděje...odkud se berou? A kde jsou ctěny...? Tyto věci...chystám se je zničit!!"
Kefka

Bývalo už téměř zvykem, že každý rok vydala Squaresoft jeden z dílů svého hlavního favorita, kterým je série Final Fantasy. Za oněch posledních sedm let se z neznámé firmy stalo jedno z hlavních vývojářských studií v Japonsku a ze značky Final Fantasy plynulo stále více peněz a pomalu a jistě si budovala pověst "nejlepší RPG série všech dob". Final Fantasy VI je v pořadí třetím a také posledním dílem, který byl vydán na SNES. Šestý díl se rozhodl od svého předchůdce vydat cestou vyváženosti a rovnováhy. To znamená, že byl zachován nelineární postup hrou, ale zároveň byla FF VI obohacena o rozvíjející se příběh, který je plný emocí a nečekaných zvratů. Krom toho se v příběhu objevuje aspekt dvou linií vyprávění příběhu. Režie se tentokrát chopili Yoshinori Kitase a Hiroyuki Ito, kteří převzali štafetu po Sakaguchim, který se režisérsky podílel na pěti předchozích dílech.

Příběh se zaměřuje na boj démonické Gestahlian Empire, která se snaží získat tzv. Espery, což jsou velmi mocná monstra, která kdysi panovala planetě, a na boj různých povstaleckých frakcí proti ní. V centru pozonosti říše se ocitá dívka jménem Terra, která má, jak se zdá, určité spojení se světem Esperů. Terra byla dříve vojákem ve službách říše. Tajemný hlas uvnitř Terry jí nabádá, aby odhalila své skryté pravomoci k světu Esperů. K ní se během příběhu přidá velké množství hratelných postav (celkem 14), jenž jí pomáhají porazit zlého Kefku a přivést světu mír. Poprvé se v sérii vyskytují Esperové a to hned v důležité roli. A vůbec poprvé mají postavy seskupené kolem Terry svůj vlastní příběh, který je v průběhu příběhu ozřejměn až do neskutečných podrobností. Osobní motivy postav jsou velmi realistické a to přispívá k vědomí, že to jsou skuteční lidé. V příběhu se objevují i témata, která v té době ve hrách rozhodně nebyla, jako např. sebevražda, těhotenství nebo komplikované morální problémy. Každá z postav je krásně charakterově vybarvená a mezi nimi vznikají komplikované vztahy. To vše vytváří velmi lidský příběh.

Hra je sice nelineární, ale příběh si hráče vždy nasměruje tak, že víte přesně kam máte jít, ale cestou narazíte na množství jiných lokací, kde se můžete zdržet jak dlouho budete chtít. Na rozdíl od předchozích dílů, zde už jsou postavám jejich povolání předem daná. Partu je možné si poprvé navolit tak, jak to hráči vyhovuje herně, ale i podle toho, kdo je komu jak sympatický. Hudební doprovod Final Fantasy VI má daleko vyšší úroveň, než u dřívějších dílů, jsou zde střídané epické skladby s velmi lyrickými, a to vždy s ohledem na to, co se děje ve hře. Některé skladby jsou tak kvalitní, že se dají poprvé poslouchat i bez hry jako samostatný soundtrack. Graficky je Final Fantasy VI na špici a představuje tu nejkrásnější 2D grafiku, která se vůbec objevila, i když byla dost omezena kapacitou SNES, zvláště když si uvědomíme, že přicházela doba CD ROM médií. Všem bylo hned jasné, že měla být hra vydaná na lepší technologii, a tak se začínalo pomalu, ale jistě mluvit o ukončení spolupráce s Nintendem.

Velmi mnoho fanoušků považuje Final Fantasy VI za nejlepší díl série. Pravda je ale ta, že šestý díl byl skutečně v celé sérii přelomový, a to možná ještě více než FF VII. Nejde o epický rozměr celého příběhu, ale o to, že byla v celé šíři použita široká paleta lidských emocí. S pohádky se stalo melodrama, které může promlouvat i k těm, kteří jsou na druhé straně obrazovky. Final Fantasy VI nejvíce ovlivnila FF VII a FF X. FF VI vyšla ještě roku 1994 v USA jako "Final Fantasy III", aby se zachovala kontinuita chybného amerického číslování (jako třetí díl v pořadí na SNES). Vylepšená verze na PlayStation One vyšla roku 1999 v Japonsku, ale dostala se jen do Evropy, a to dokonce až v roce 2002. Poslední verze pro GameBoy Advence pro celý svět vyšly v letech 2006 - 2007.

Final Fantasy VII (1997):

"Lidé říkají, že je má osobnost rozdělená. To si nemyslím, ale možné to je."
Cloud Strife

Mezi Final Fantasy VI a Final Fantasy VII byla odmlka trvající víc jak tři roky, do té doby největší v sérii. Bohužel jak se později ukázalo, tak to nebyla odmlka ani zdaleka největší. Bylo to způsobeno především spory mezi Squaresoft a Nintendem, které přerostly v rozpad partnertsví a přestěhování Final Fantasy na konkurenční konzoli od SONY, a to na PlayStation One. Během těchto tří roků došlo k velmi rychlému rozvoji technologií a nastal věk nové generace konzolí, plně rozvinuté 3D grafiky a GCI filmů. Final Fantasy VII byla největším úspěchem Squaresoft a v té době bez diskuzí nejlépe vypadající, znějící a hrající hrou, která do značné míry výrazně ovlivnila vývoj počítačových her v dalších letech. Podařilo se stvořit velký živoucí svět se svou dlouhou historií, ale také se svými problémy, z nihž některé mají odraz i ve skutečném světě. Svět byl kombinací magie, technologie a mysticity. Atmosféra postapokalyptického světa, který míří k další katastrofě byl vytvořen s takovým uměním, že se jej ještě nepodařilo překonat. Byl to první díl série, který se vzdal zažitého středověkého fantasy světa. Režisérem a scénáristou byl Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima. Producentem byl opět Sakaguchi.

Příběh je jeden z nekomplikovanějších a zároveň s nejsilnějším emočním zážitkem, který se kdy do té doby v nějaké hře objevil. Planeta, na které se vše odehrávalo, byla představena jako svým způsobem žijící organismus, která je plná tzv. proudu života (v originále "Lifestream"), jenž je vlastně duchovní energie planety, z které vzniká vše živé a kam se vše mrtvé zase vrací. Mocná elektrárenská firma Shinra našla způsob, jak tento proud života z planety těžit a přeměňovat je na zdroj energie tzv. Mako, které používá pro své technologie a jako zdroj veškeré techniky na světě. Těžením "proudu života" však Shinra planetu ničí, a ta pomalu umírá. Proto se proti Shinře vede boj za zastavení používání Maka, ale také proti její rozpínavosti, protože Shinra má svou soukromou armádu, se kterou rozšiřuje svůj vliv na celém světě. Na svou ochranu má i elitní jednotku zvanou SOLDIER, kteří všichni jsou různě geneticky upravování, a to i za použití Maka. Díky tomu mají všichni SOLDIER zvláštní sílu a schopnosti. Jedním z nich byl i Cloud Strife, jehož minulost je zahalena tajemstvím a jako bývalý SOLDIER hledá práci kde se dá. Když dostane nabídku od teroristické eko-skupinky zvané Avalanche, která bojuje proti požívání Mako-energie, tak přijme. Vydává se tak na dlouho cestu, která je plná děsivé pravdy o Cloudově minulosti, praktikách Shinry, umírající planetě a desítkách dalších věcí, které kohokoli, kdo si FF VII zahraje, naprosto pohltí. Stejně jako ve FF VI i zde je kladen důraz na hlavní postavu a jeho přátele, jejihž osud je často velmi bolestivý a ne vždy čistý. Hlavní postava se však v průběhu hry výrazně mění, na začátku je to jen arogantní voják bez špetky citu a charakteru, který se postupně mění ve vůdce a silnou osobnost, která je obestřena puncem hrdinství, ale i to se mění a ke konci se hráč dozvídá, že celou dobu vlastně lhal, ale tím, že se přizná, se opět stává hrdinou. V celém příběhu se také táhne jako nit láska, a to především láska nenaplněná a ztracená, ale i neopětovaná. Stejně tak jako žárlivost, strach, hrdinství, odhodlání i bolestná ztráta. Všechny postavy jsou skutečně žijící bytosti se svými pocity, a to posouvá celou hru do úplně jiné roviny.

Hratelnostně vychází sedmý díl ze svých předchůdců, především z FF VI, ale přináší i něco naprosto nového, a to systém tzv. Materií. Materie jsou vlastně jakési magické kuličky, které představují různá kouzla, Summony a abillity. Tyto Materie se zasazují do zbraní a brnění a různě kombinují a "pěstují". FF VII je sice lineární, ale stále nabízí velkou volnost, jako jsou tajné lokace, postranní úkoly atd. V celé hře je navíc velké množství mini-her, které jsou vlastně jakési malé hry ve hře. Hudebně se jedná o nejlepší záležitost, jakou kdy Japonci složili k nějaké hře a poprvé tak mohl svět naplno obdivovat génia hudebního skladatele Nobuo Uematsu. Hudbou byl celý tragický příběh děsivé futuristické společnosti natrvalo zapsán do videoherní historie a srdcí milionů fanoušků po celém světě. FF VII byla pro mnoho lidí skutečně první Final Fantasy, kterou hráli. Využila veškerého potenciálu právě nastupující PlayStation One a stvořila graficky nejpřitažlivější hru. Prostředí byla krásně pře-renderovaná a vše poprvé provedeno ve 3D. Postavy byly vymodelovány stylem manga. Navíc byly některé důležité události ve hře provázeny spoustou FMV. Sedmý díl byl oním přelomem, který vtiskl sérii ty znaky, jak je známe u Final Fantasy dnes. Final Fantasy VII byla nejvíce univerzální díl série, bohužel si z toho tvůrci moc nevzali, protože další univerzální díl byla až FF X.

FF VII vyšla po celém světě v roce 1997 na PlayStation One. Dodnes se prodalo bez mála 10 000 000 kusů (!). Úspěch FF VII vedl k jejímu vydání i o rok později na PC a k vytvoření velkého množství tzv. "Final Fantasy VII Compilacion", které příběh dále rozvíjejí a doplňují. Mezi tyto kompilace patří: krátký anime film FF VII: Last Order, celovečerní CGI film FF VII: Advent Children z roku 2005, akční adventura FF VII: Dirge Of Cerberus na PS 2, mobilní hra FF VII: Before Crisis a v neposlední řadě i nejlepší z kompilací, kterou je FF VII: Crisis Core pro PSP. FF VII se v červnu 2009 objevila i na PSN Store a na dlouhou dobu se stala i nejstahovanější hrou vůbec. Navíc se o FF VII mluví neustále v souvislosti s vytvořením skutečného remaku pro PlayStation 3.


_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro epileptickejfishCZ za Sun Apr 18, 2010 10:39 am

No jak chceš ale je to dost na očích Exclamation

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.


avatar
epileptickejfishCZ
Administrator
Administrator

Poèet pøíspìvkù : 958
Age : 30
Bydliště : Horní Podluží
Reputace : -1
Počet bodů : 4199
Registration date : 14. 05. 09

Zobrazit informace o autorovi https://twitter.com/epilepticfishCZ

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Sun Apr 18, 2010 10:47 am

epileptickejfishCZ napsal:No jak chceš ale je to dost na očích Exclamation

Pochybuju, že by to někdo zčořil a zítra se objevilo na Konzolistovi: "epileptickejfish uvádí - Velká historie Final Fantasy". Very Happy

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro epileptickejfishCZ za Sun Apr 18, 2010 10:48 am

No já nejsem K(lehká děva na pět)ale po netu se jich potuluje dost Wink.

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.


avatar
epileptickejfishCZ
Administrator
Administrator

Poèet pøíspìvkù : 958
Age : 30
Bydliště : Horní Podluží
Reputace : -1
Počet bodů : 4199
Registration date : 14. 05. 09

Zobrazit informace o autorovi https://twitter.com/epilepticfishCZ

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Sun Apr 18, 2010 11:03 am

epileptickejfishCZ napsal:No já nejsem K(lehká děva na pět)ale po netu se jich potuluje dost Wink.

Toho se nebojim...kam by to asi tak dávali...

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro epileptickejfishCZ za Sun Apr 18, 2010 12:13 pm

To nevím a ani to neřeším ,jen to s tebou myslím dobře Wink

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.


avatar
epileptickejfishCZ
Administrator
Administrator

Poèet pøíspìvkù : 958
Age : 30
Bydliště : Horní Podluží
Reputace : -1
Počet bodů : 4199
Registration date : 14. 05. 09

Zobrazit informace o autorovi https://twitter.com/epilepticfishCZ

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Sun Apr 18, 2010 12:18 pm

Stejně to budeš číst akorát tak ty a záhrobák alge...a to ještě kdoví jestli...

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Algeroth za Thu Apr 22, 2010 10:57 am

Ale bude, to se neboj. O víkendu se budu flákat v práci tak bude fajn čtení. A ne nejkratší, jak jsem viděl. A protože jsem "kur vajíčka snáší", tak zítra čekej na konzolistovi a čert ví kde ještě "moji" velkou historii Very Happy

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
Hell is not a place one is sent to. It is a place to which we choose to go ...!
avatar
Algeroth
Tyrant
Tyrant

Poèet pøíspìvkù : 2119
Age : 34
Bydliště : Praha
Reputace : 23
Počet bodů : 5331
Registration date : 08. 03. 09

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Thu Apr 22, 2010 11:35 am

Jak znám rychlost Kachla, tak na Konzolistovi se ta "tvá" historie objeví až po půl roce Very Happy

Klidně čti, a pak napiš co ti tam vadilo, chybělo atd... Wink

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Algeroth za Sun Apr 25, 2010 2:54 am

OMD, já se z toho věčného odhlašování už po....
Takže celý post znova.
První část přečtená a jako vždy velmi dobře napsané. je vidět, že se v tobě ukrývá taková ta věc... jak se jí jenom... no ten... jo, talent :-)
Našel jsem jen jednu malou chybku, tedy spíš překlep. u FFVII máš napsáno GCI místo CGI.
A možná mi přijde trochu silné tvrdit, že FFVII bylo na tehdejší dobu nejlépe vypadající hrou. Levely jako takové vypadaly skvěle, to bezpochyb. Render je holt render. Ale hrubé polygonové modely postav už byly na tehdejší dobu přeci jen trochu neadekvátní (tedy hlavně v "adventurní" části hry, v soubojích to bylo mnohem lepší). Věřím, že by se tehdy našla hra, která i v tomto směru vypadala lépe. Ale to samozřejmě neubírá nic na samotné kvalitě hry. Ostatně nedá se nic než souhlasit s tím, že právě sedmý díl byl tím, který dokázal většinu hráčů chytit a nepustit. A pro mě je to dodnes jediná hra, která dokázala vyvolat takové emoce svou památnou a dnes, dovolím si tvrdit, již legendární scénou ve Forgotten City.
Ale docela mě z popisu zaujal i šestý díl. Sice svým příběhem se docela podobá dílu sedmému (resp. tedy naopak. sedmý díl si evidentně leccos půjčil zde) ale i tak to vypadá na hodně zajímavý díl série. pokusím se někde sehnat.

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
Hell is not a place one is sent to. It is a place to which we choose to go ...!
avatar
Algeroth
Tyrant
Tyrant

Poèet pøíspìvkù : 2119
Age : 34
Bydliště : Praha
Reputace : 23
Počet bodů : 5331
Registration date : 08. 03. 09

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Leon za Sun Apr 25, 2010 3:14 am

Díky, beru na vědomí, hned to u sebe v notesu opravim...

Tady je 2. část:

Spoiler:
Final Fantasy VIII (1999):

"Pravda a špatnost není to, co rozděluje nás a naše nepřátele. Jsou to naše různá hlediska, naše perspektivy, které nás rozdělují. Obě strany viní jedna druhou. Neexistuje dobrá nebo špatná strana. Pouze dvě strany zastávající jiné názory."

Squall Leonhart

Dva roky po velkém úspěchu sedmého dílu se na PlayStation One objevil nový díl. Final Fantasy VIII rozhodně neměla snadnou pozici, protože pochopitelně každý očekával pokračování, které se FF VII vyrovná, ne-li jí dokonce překoná. Za této situace byl celý vývoj osmého dílu velmi pečlivě sledován médii a těšil se velké publicitě. Final Fantasy VIII si však vedla víc než důstojně a dosáhla, nyní už velkého standartu série. Důkazem toho budiž to, že FF VIII za třináct týdnů prodeje v USA vydělala přes 50 milionu dolarů, a také to, že byla při hlasování o nejlepší hru všech dob v japonském časopisu Famitsu zvolena 22. nejlepší hrou všech dob. FF VIII je také nejrychleji prodávaným dílem série. Za scénářem a režií stojí opět Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima. Již FF VII se odchýlila od středověkého fantasy světa a vytvořila nový futuristický svět, ale FF VIII šla mnohem dál. Zde byl vytvořen složitý přetechnizovaný svět, kde kouzla byla samozřejmost. Celková atmosféra, design a styl spadají už do jiné kategorie než fantasy a dala by se označit jako sci-fi. Příběh by se pak dal nazvat jako politický thriller s příchutí lásky. Zkrátka a jednoduše: Final Fantasy VIII byla určitě "nejdospělejším" dílem série, který se hodně přibližoval našemu světu. Spolu s FF VII patří k příběhově nejsložitějším dílům série. Jádrem příběhu zde není záchrana světa, ale spíše osobní pocity hlavního hrdiny, které ho ženou dále, a to, že vše nakonec končí onou záchranou světa, je už jaksi vedlejší.

Skupina mladých kadetů v polovojenské akademii Balamb Garden se připravuje na vojenskou akci, která může výrazně zkrátit jeden válečný konflikt. Mladý vlk samotář Squall Leonhart, který je také členem elitní vojenské jednotky SeeD, a jeho přátelé však během velmi krátkého času upadají do hlubokého snu, ve kterém prožívají patálie jiných vojáků, které se kdysi odehrály. Díky těmto vizím, které se neustále vracejí, odhalí kadeti plán zlé čarodějnice na ovládnutí světa, ale také vztah postav ze snů ke Squallovi a jeho přátelům. Hlavní hrdina Squall začne během této dlouhé cesty objevovat nové pocity, které v jeho nesmělé povaze ještě nejsou (přátelství, důvěra nebo láska), a které ho začnou popohánět dopředu a nakonec ho změní úplně. Celý příběh je plný sentimentality a pocitů, které řeší ještě mladí a nezralí lidé, jak v japonských hrách bývá tolik obvyklé. Navíc hlavní hrdina patří určitě k nejméně oblíbeným hlavním postavám v celé sérii, stejně jako většina postav v tomto příběhu. Squall je ze začátku stydlivý a zakomplexovaný samotář, který se ne všem hráčům musí hned zalíbit. Ostatní postavy zase působí poněkud namyšleně, arogantně a tak trochu prázdně. Jenže po několika hodinách hraní si k nim hráč cestu najde. Ale ani jeden z charakterů není typický protagonista série a žádné podobné v jiných dílech už nenajdete.

V hratelnosti byl celý systém kompletně přestavěn a pustil se cestou, která není v JRPG hrách vůbec obvyklá. To se však nesetkalo s pochopením, a tak se tyto změny v dalších dílech již neobjevily. Na prvním místě to bylo získávání peněz, které už se nazískávaly za každý vyhraný souboj, ale z jakéhosi platu, který přicházel přibližně po dvou hodinách hraní. Výše platu záležela na tom, jak úspěšně si hráč ve hře vede. Ve hře neexistují žádné Armory ani Accessories, ale pouze zbraně, ke kterým musí hráč získávat různé artefakty, aby si je vůbec mohl koupit. Ovšem tou největší revolucí byl systém "Junctioned". Z každého monstra ve hře se dalo kouzlem "Draw" vycucnout určité množství kouzel, které se pak zasazovaly do určitých abillit např. síly, rychlosti, magie nebo štěstí. Čím silnější kouzlo a větší množství, tím silnější byla ona abillita. A v neposlední řadě tzv. "Guardian Force" (GF), což byly vlastně Summon, za které se dalo v boji, než budou vyvoláni, "schovat". Po grafické stránce připravila Final Fantasy VIII šok, protože vymačkala z PlayStation One poslední zbytky nevyužitého výkonu. Žádné manga nebo anime, ale krásný 3D vymodelovaný svět a postavy. Vše doprovázeno neskutečným množstvím technicky brilantních FMV. Tyto FMV byly ještě dlouho technicky nepřekonatelné. V hudbě se zase poprvé v sérii objevila zpívaná píseň na konci hry "Eyes on Me" od Nobue Uematsu a zazpívaná čínskou zpěvačkou Faye Wong.

Mnoho fanoušků přehlíží, že i přes velkou rozdílnost si pořád hra uchovala "ducha" Final Fantasy. Osmý díl byl do vydání FF XII nejkontroverznějším dílem série a tak trochu opomíjen. To je ovšem veliká škoda, protože Final Fantasy VIII byla odvážná a revoluční hra, která nechtěla sérii změnit, ale jen ona sama byla změnou. Byl to také druhý díl, který se objevil na PC. Final Fantasy VIII. je dodnes jednou z nejlepších her na legendární PlayStation One. Ke konci roku 2009 se FF VIII objevila i na japonském a americkém PSN Store. Na začátku roku 2010 jsme si dočkali i my Evropané.

Final Fantasy IX (2000):

"Jak můžeš dokázat, že existujeme? Možná, že neexistujeme..."

Vivi Orunitia

Neuplynul ani rok a série Final Fantasy mohla přivítat již devátý díl. Důvodem bylo to, že se Final Fantasy IX vyvíjela téměř současně s osmým dílem. To samo o sobě ukazuje, jak moc se změnila situace ve Squaresoft, když si mohli dovolit uvolnit prostředky a lidi k tvorbě dvou velkých her současně. Hra samotná však byla naprostý opak FF VIII. Jestliže byl osmý díl inovativní a revoluční, tak devátý díl byl především návratem k základům. Poslední Final Fantasy pro první generaci PlayStation se vrátil k vizi středověkého fantasy světa, který byl vystřižen jako z pohádky, a to doslova. Final Fantasy IX se sice stala skutečně dětskou pohádkou, ale řeší se v ní témata, která do pohádky rozhodně nepatří, jako např. stvoření světa, genetické experimenty nebo dobyvačné války. Režie se ujal Hiroyuki Ito a prudukce opět Sakaguchi s Shinji Hashimoto. Devátý díl se dokázal odprostit od japonského vnímání světa a více se přiblížil tomu evropskému. Jsou zde středověké hrady, rytíři, princezny, mocní šlechtici, atd. Dialogy z Final Fantasy IX jsou z celé série jednoznačně nejlepší, protože jsou přirozené, rafinované, hladké a s velkou dávkou nadsázky a humoru. Je např. velmi zajímavé sledovat a zkoumat, jak se liší mluva nevychovaného zloděje a aristokratického rytíře.

Příběh se zaměřuje na skupinu potulných herců, kteří mají však i druhou profesi: zlodějnu. Šéf gangu má plán na zbohatnutí a tím je únos mladé princezny v království Alexandrie, kam právě mají namířeno. Království Alexandrie je pod vládou mocichtivé královny Brahne Raza Alexandros XVI., která má i adoptovanou dceru Garnet, která s plány svojí macechy ale vůbec nesouhlasí. Jedním z herců - zlodějíčků je i Zidane Tribal. Právě on dostane za úkol princeznu unést, ale únos se tak trochu nepovede a on a princezna se po nějaké době zblíží. To, co ze začátku vypadalo jako jednoduchý únos, se zanedlouho změní za boj o budoucnost světa. Příběh je zde zaměřen především na Zidaneho a jeho přátele a z jejich pohledu je nahlíženo i na celý svět. Každá z postav ve FF IX je originální a velice propracovaná co se charakteru týče, každý z nich je velmi odlišný a komplikované vztahy mezi nimi tvoří základní pilíř příběhu. Zároveň je však třeba říct, že všechny postavy jsou dost infantilní a vzhledově působí příliš dětsky a komiksově, a to skutečně spoustu hráčů odradilo.

V hratelnosti se žádné změny nekonaly a bylo vsazeno na starý osvědčený RPG model. Herní systém je sice jednoduchý, ale velmi vyvážený, zajímavý a efektivní. Hratelnost je osvěžující a velmi zábavná. Graficky hra byla poměrně skromnější než FF VIII. Stále ale ve vysokém standartu. To samé se týká hudby. Postavy jsou mnohem hlubší, dialogy živější a chytře napsané a atmosféra velmi nostalgická. Jednalo se o poslední výkřik RPG epochy, která se chýlila ke konci. Je skutečně s podivem, že se tvůrcům podařilo vlastně k životu přivést něco, co už se dávno přežilo. Slouží to ke cti i hře samotné, protože formálně patří Final Fantasy IX do minulosti, ale svým obsahem promlouvá k nám dodnes. Bylo by chybou si myslet, že devátý díl byl jen remixem starých nápadů a příznakem nedostatku tvořivosti v designu. Je to ukázkový příklad toho, že hra nemusí být originální, aby byla skvělá. Je to krásný příběh o lásce, přátelství a důvěře, světlem okouzlující pohádky, která má mimořádné kouzlo. Je to vrchol staré RPG školy a byla velká chyba, že se hra objevila pouze na PlyStation One. Snad se už brzy dočkáme a FF IX si budeme moci stáhnout z PSN Store.

Final Fantasy X (2001):

"Každý příběh musí mít svůj konec."

Auron

Rok a půl po vydání FF IX se série přesunula na tehdy zářící novotou PlayStation 2. Stejně jako kdysi FF VII, tak i desátý díl šokoval majitele PlayStation 2 vizuální nádherou. Tehdy i dlouho poté to byla graficky nejkrásnější hra, jaká byla na konzolích k vidění. Final Fantasy X je poprvé zasazena do originálního a předem pojmenovaného světa jménem Spira. Tento svět není ani středověkou fantasy, ani futuristickou vizí, ale naopak světem přírodním s asijskými prvky. Tento nádherný a barevný svět Spira má od oblečení po náboženství zjevnou insipaci asijskými zeměmi, jako je Indie, Thajsko nebo starověké Japonsko. Přitom uvedení do tohoto světa se odehrává v přetechnizovaném futuristickém městě, protože i ve Spiře se odehrává boj mezi technikou a soužití s přírodou. Vývoj FF X trval téměř tři roky a původně byla zamýšlena jako online hra, ale na naléhání Sakaguchio se s projektem online počkalo až do FF XI. Desátý díl je nejvíce originální a atraktivní v celé sérii. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Tiduse, jenž se na začátku obrazně řečeno postaví před hráče a pustí se do vyprávění.

Tidus je mladý úspěšný sportovec, který žije ve velkém futuristickém městě Zanarkand, které jednoho dne postihne strašná katastrofa a za záhadných okolností je zničeno a Tidus se ocitá o 1000 let v budoucnosti. Svět se mezitím změnil a žije pod vlivem náboženství Yevon, které zakazuje používání techniky, která podle něho přivolává děsivé monstrum, které se nazývá "Sin", a které ničí vše, co se mu postaví do cesty. Podle legendy může Sin porazit jen tzv. "Summoner", který musí shromáždit všechny starobylé Aeony po celém světě a spolu s nimi se postavit Sinu. Jedním z těchto Summoner je i mladá dívka Yuna, se kterou se Tidus brzy seznámí a přidá se k ní. Příběh je mnohem jemnější, intimní a klidný, ale zároveň neuvěřitelně hýřící emocemi. Je smutný a tragický, ale není v něm tma. Místo zobrazení konfliktů mezi lidmy, zobrazuje konflikt mezi lidmy a světem. Příběh je ale zároveň ze všech dílů nejvíce tragický a po jeho dohrání následuje spíše smutek. Hned několik scén ve hře vyvolá slzy u mnoha hráčů. Hodně bylo vsazeno na hlavní postavu, která je zde představena jako naivní dětský typ člověka, který se ocitá v úplně jiném světě daleko od domova, a který hledá marně cestu zpět a během tohoto hledání dospívá. Poprvé se definice zla v desátém díle nedá přesně definovat, hráč vlastně do konce neví, na čem vlastně je.

Herně je FF X mnohem vyspělejší, než její předchůdci. Poprvé od FF II se postavy nevyvíjejí automaticky postupem na vyšší Level, ale vývoj postav záleží jen a jen na hráči samém. Každá postava dostává po boji zkušenosti, které hráč později promění v omezený pohyb po obrovské mřížce tzv. "Sphere Grid", kde si může postavu vylepšit, tak, jak mu to vyhovuje a jak to on považuje za vhodné. Další změnou je nahrazení ATB systému za systém tahový. Bitvy sice ztratily svou dynamičnost a zmizel z nich adrenalin, ale to bylo kompenzováno jejich výrazným ztěžknutím. Další změnu přináší možnost si během bitvy vyměňovat kterékoli z postav. Poslední změnou je vyvolávání Summonů, kteří jsou zde pojmenováni jako "Aeons". Když dojde k jejich vyvolání, tak úlohu v bitvě přebírají právě oni a ostatní postavy se stáhnou, a to do té doby, než Aeon vyhraje nebo zemře. Grafická stránka hry je to největší, s čím se může pochlubit. Všechny efekty a FMV jsou dechberoucí a nastavily takový standart, že se mu ostatní hry dlouho nemohly ani přiblížit. Tím největším krokem vpřed a posunutí celé sérii k počítačovému filmu je kompletní dabing postav. Ten dával celé hře úplně jiný rozměr, ale zároveň byl terčem kritiky, protože anglický dabing byl mírně řečeno odfláklý a do značné míry kazil celkový dojem hry.

Final Fantasy X je dojemný příběh melancholie a smutku, který podbarvuje úchvatné grafické a hudební zpracování. V době vydání jiště nikdo nemohl vědět, že Final Fantasy X je posledním klasickým Final Fantasy dílem, a že na další regulérní pokračování si budou fanoušci muset počkat dlouhých pět let. Desátý díl se spolu se sedmým dílem stal nejpopulárnějším dílem. Dočkal se také přímého pokračování, a to v podobě FF X-2, která je mylně označována jako regulérní díl. FF X-2 pokračuje dál v příběhu FF X, což je poprvé, kdy se nějaký díl dočkal přímého pokračování. FF X vyšla v Japonsku už roku 2001, ale do zbytku světa se dostala až v roce 2002.

Final Fantasy XI (2002):

Ještě krátce před vydáním FF X v Evropě Squaresoft oznámila brzké vydání a spuštění online Final Fantasy XI. Poprvé v dějinách série se mělo jednat o online hru. Tato zpráva vyvolala velké pochybnosti pramenící z toho, že tak velice lineární a na příběhu stojící RPG jako je Final Fantasy nemůže stát na online prvcích. Nehledě na to, že se dost vážně pochybovalo, že Squaresoft bude mít dost zkušeností z online her. Pochybnosti se však ukázaly jako liché a neopodstatněné, neboť se hra dočkala již několika datadisků a je hraná tisíci fanoušky dodnes. Ke konci roku 2009 je na 500 000 aktivních hráčů, což je vysoké číslo. FF XI je v současnosti určena pro PlayStation 2, Xbox 360 a PC. Hra pochopitelně ztratila klasickou lineární příběhovou složku, ale zůstal jí onen nepopsatelný "duch" Final Fantasy.

Vše se odehrává v nekonečném a technicky skvělém světě Vana´diel. Hráč si na začátku vybere a vytvoří postavu tak, jak mu to nejvíce vyhovuje a jak je u MMORPG zvykem, tedy rasa, povolání a vzhled. Poté je hráč vypuštěn do světa, kde není sám a neustále bude konfrontován s jinými hráči. Vzhledem k povaze online RPG není hráč jediným hrdinou. Místo toho si každý hráč vytvoří přizpůsobitelný charakter a pustí se do spolupráce s ostatními hráči. Hra samotná vyžaduje, aby spolu pracovala a hrála skupina lidí a sdružovali se v tzv. "Party", z nichž každý přispívá svými vlastními schopnostmi porazit nepřítele a získat zkušenosti. Bitvy jsou napůl real-time a napůl ATB, který je známý např. z Final Fantasy XII. Jedenáctý díl se sice nemůže počítat mezi regulérní díly série, ale zároveň ho není možné ignorovat. Byl to pochopitelný krok, dát Final Fantasy volnost a dát také jiným hráčům možnost okusit Final Fantasy.

V letech 2003 - 2004 došlo k sloučení Squaresoft s firmou Enix a vzniku nové společnosti: Square-Enix. Byl to krok na první pohled nečekaný, ale při bližším pohledu krok pochopitelný. Šéf Squaresoft Sakaguchi se dostával stále častěji do nechtěných finančních problémů a důvěra v něho u sponzorů neustále klesala. Jeho hry byly známé a úspěšné po celém světě, ale doma v Japonsku hrály vždy až druhé housle, a to po sérii Dragon Quest od Enix, která byla v Japonsku vždy populárnější než Final Fantasy. To se sponzorům Squaresoftu vůbec nelíbilo a tlačili na Sakaguchiho, aby podnikl kroky, které by tento stav změnily. Jenže Sakaguchi situaci nezvládal. Ale ani Enix na tom nebyla o nic lépe. Sice ovládla domácí japonský trh s RPG hrami, ale v mimo Japonsko byla takřka neznámá. Pochopitelně se naskytl názor, že by se měli obě studia sloučit. Obě přece vyvíjely převážně RPG a v obou pracovali lidé, kteří neustále přebíhali ze strany na stranu. Sakaguchi odešel a vedení nové společnosti mělo za úkol dokončit rozdělaný projekt s názvem Final Fantasy XII. Se Sakaguchim odešel i jeho přítel a společník Nobue Uematsu.

Final Fantasy XII (2006):

"To jsem prostě já. Nic víc a nic míň. A já chci jen být volná."

Ashe

Předlouhých pět let trval vývoj dvanáctého dílu. Původně byl jako producent a režisér oznámen Yasumi Matsuno, ale když musel uprostřed vývoje sestoupit z obou rolí pro zdravotní problémy, tak byli na jeho místo dosazeni Hiroyuki Ito a Hiroshi Minagawa spolu s Akitoshi Kawazu, který se zhostil role výkonného producenta. S vydáním FF XII přišla změna a série Final Fantasy se přetvořila a víc orientovala na západní svět. Žádný jiný díl série a také žádná jiná hra neměla tak rozdílné hodnocení a reakce, jako právě Final Fantasy XII. Pro jedny revoluce, která musela přijít, protože žánr JRPG je už léta v bludném kruhu stereotypu, a pro druhé zakrnění a opuštění základů série. FF XII vyvolala u mnoha hráčů rozčarování, ale především nepochopení, které vedlo k jejímu brzkému odsouzení, jakož to "Ničitele tradic a ducha FF série". Nic naplat, že FF XII byla nejlepším RPG na minulou generaci konzolí, svůj kříž předsudků a povrchních hodnocení si musí nést dodnes.

FF XII je však především dalším z konzervativních dílů, který je podobný v mnoha ohledech prvním FF. Ač toto bude pro někoho znít jako naprostý nesmysl, tak pravdou je to, že FF XII je mnohem více FF než třeba právě FF VII a FF VIII, které se základy série nemají mnoho společného. FF XII přidala mnoho inovací, které žánr JRPG přetvořily a stvořila tak novou univerzální Final Fantasy, která měla mnoho styčných prvků z minulosti, ale přidala také množství inovací tak, že vypadala jako úplně samostatná hra a ne jako dvanáctý díl slavné série. Na první pohled sice vypadá, že hra ztratila tady už tolikrát zmiňovaného "ducha" Final Fantasy". Ale on tu je, je hluboko skryt, ale je přítomen. Pod povrchem ohromné velkoleposti, která čiší z každé složky, jenž tvoří hru hrou, se skrývá nádherná krása jedinečnosti předchozích dílů. Stále je to vrchol hratelnosti, uměleckého ztvárnění, nekonečné fantazie a hlubšího filozofického odkazu. Příběh není vyprávěn z pohledu hlavní postavy, protože ta tu není, ale je zde šest postav, který mají na vyprávění stejný podíl, ale to není žádná novinka v sérii. Celý příběh je řešen v rovině konfliktu lidí a světa, který je společný všem. Postavy neřeší své osobní problémy a vztahy mezi nimi nikdy nepřekročí hranici přátelství. Ale to také není nic nového. Láska je zde přítomna, ale v jiné rovině než dříve. Hratelnostně přináší velké množství nových prvků, které hru mění a posouvají dále. Ale to také není nic nového. Dvanáctý díl nepopírá starší díly a ani nemůže, naopak, on se jimi chlubí na každém kroku. Je dědicem svých předchůdců a tím, že dosahuje FF XII skvělého hodnocení, tím se dostává skvělého hodnocení i předchozí práci. Vším, čím je FF XII skvělá, tím je skvělá jen díky 20-ti letům vývoje série. Final Fantasy XII se tak nesnaží nebýt Final Fantasy, ale naopak jím chce být i nadále.

Příběhová složka je sice odproštěna od klasických emocí a vyznívá tak trochu naprázdno, ale zároveň tvoří ten nejucelenější a realistický příběh, který jako by napsala historie sama. Hlavním tématem je válka. Vše se odehrává ve světě Ivalice, kde probíhá dlouhá a krutá válka mezi královstvím Rozzaria a Archadia. Mezi těmito královstvími leží malá království Dalmasca a Nabudie. Princezna Dalmascy Aschelinda a princ Nabudie Rassler uzavírají sňatek a spojenectví, ale to je přerušeno invazí Archadie do Nabudie. Rassler odjíždí bojovat za své království, ale je v boji zabit a Archadia okupuje Nabudii i Dalmascu. Aschelinda utíká do vyhnanství a stává se členem odboje. Tím se zakrátko stane i mladý chlapec Vaan, z jehož pohledu je ze začátku také vše vyprávěno. Příběh je tak více realisický a tím se stává více uvěřitelnější. Emoce se z něj vytrácí, ale prožitek zůstává. To je ten největší rozdíl oproti dřívejším dílům.

Hratelnostně je opuštěn systém náhodných kolových soubojů a je vytvořen nový mix real-time a strategie, který je například znám z legendární Vagrant Story na PS One. Ovšem zde je celý systém neskutečně propracovaný, složitý, ale zároveň úchvatně jednoduchý a účinný. Příkaldem je tzv. "Gambit System", který je položkou, do které si hráč zasadí dvě políčka: příkaz a účinek. To celé je jednoduché, ale tak účinné, že se nedá nazvat jinak než geniální. Graficky představuje vrchol PlayStation 2 a hudebně se dočkala profesiálního anglického dabingu a orchestrálního soundtracku, který je v hrách jen málokdy k vidění. Dvanáctý díl byl pokusem, pokusem úspěšným, o vytvoření univerzální Final Fantasy, který se však u konzervativních fanoušků nedočkal pochopení a byl předem odsouzen, aniž by byl "vyslechnut". Stejně jako kdysi FF VIII ani FF XII nechtěla sérii změnit, jen jí otevřít a ukázat cestu dále. FF XII byla vydána v Japonsku a USA roku 2006. V Evropě až roku 2007. Dvanáctý díl se dočkal také svého přímého pokračování ve Final Fantasy XII: Revenant Wings, které vyšlo pro Nintendo DS.

Fenomén Final Fantasy:

Spolu s hlavní sérií se Final Fantasy dočkala i velkého množství tzv. spin-offů, metasérií, preguelů a sequelů. Ty celou sérií doplňují, rozvíjejí a díky nim se celé sérií neskutečně větví a není v silách tohoto článků postřehnout jejich vývoj a charakter, ale je vhodné se o nich alespoň krátce zmínit. Předem však říkám, že skutečně nelze postřehnout vše, a proto se předem omlouvám, jestli v tomto, pro někoho možná suchém výčtu, bude nějaký ten spin chybět.

Úplně první vlna spin-offů začala na začátku 90. let a je spojena s úspěchem prvních vydaných Final Fantasy v USA. Pro posílení značky Squaresoft začala firma vydávat pro americký trh nové tituly FF. Je to především Final Fantasy Legend a jeho dvě pokračování a Final Fantasy Adventure, která dokonce založila novou sérii. K tomu ještě připočtěme "trojského koně" Square, kterým je Final Fantasy: Mystic Quest. Všechny tyto tituly jsou cíleně zaměřené pro americké hráčské publikum, a proto jsou hratelnostně a příběhově prostější.
Další vlnu přinesl rok 1997 a ohromný úspěch Final Fantasy VII. Roztomilý žlutý Chocobo se stal jakýmsi maskotem celé série a není proto divu, že se dočkal i svých vlastních her: Chocobo Racing, RPG Chocobo´s Mysterious Dungeon a různých stolových her v celé Chocobo Collection. Přitom se vlastního pokračování dočkalo v roce 1998 i Chocobo´s Mysterious Dungeon. Tím však nejdůležitějším a zcela jistě nejlepším spin-offem v éře PlayStation One byla Final Fantasy Tactics. Vývoj běžel souměrně s FF VII, ale snahou bylo se především vrátit ke kouzlu 2D titulů. Hra vyšla pouze v USA a trvalo dlouhých 10 let, než se objevila i v Evropě na PSP v podobě remaku s podtitulem "The War of The Lions". Hra byla příběhově rozsáhlá a bohatá a těžké strategické bitvy se staly noční můrou i po letech. Poprvé se vše odehrávalo ve světě Ivalice, kam se tvůrci ještě několikrát vrátili. Final Fantasy: Tactics se dočkal prodeje přesahujícího 2 a čtvrt miliónů kusů a dočkal se dalších dvou pokračování.

Ještě před vydáním FF VIII se Sakaguchi nechal slyšet, že se co nejdříve dočkáme Final Fantasy filmu. Toto prohlášení však bylo mylné, protože tento film byl jen akční sci-fi, která mělo opravdu jen velmi málo společného se sérií Final Fantasy. Squaresoft však ukázala, že dokáže počítačovou animací nejen konkurovat, ale i překonat studia Dreamworks a Pixar. Když se v roce 2001 film Final Fantasy: Spirits Within (u nás v českém překladu "Esence života") dostal do kin, tak byl označován jako mezník v animaci. Technicky dokonalý s poměrně slušný příběhem, ale zde veškerá chvála končí, protože se film stal nejvíce prodělečným podnikem v historii Squaresoft a v USA a i v Evropě naprosto propadl. Nejhorší ovšem bylo, že to byla skvrna na skvělé pověsti Sakaguchio, které se však bohužel už nikdy nezbavil, a velkou měrou později přispěla i k jeho pádu.

S vydáním FF X nastal největší rozmach série. V roce 2004 poprvé v sérii pokračoval příběh regulérní FF dalším dílem v podobě Final Fantasy X-2. K FF X se ještě váže Final Fantasy X International ukazující, co se dělo mezi FF X a FF X-2 a FF X-2 International, který pro změnu ukazuje, co se stalo po událostech FF X-2. Oba tyto "díly" se prodávají pouze v Japonsku a anglické lokalizace a vydání v Evropě se nikdy nedočkají. Dalším zcela kompilacemi a nadstavbou zaplněným FF dílem se stala FF VII. Její kompilace, jak jsme si už zmínili, obsahují krátký anime film Last Order, celovečerní CGI film Advent Childern z roku 2005, akční adventuru Dirge Of Cerberus, mobilní hru Before Crisis a v neposlední řadě nejlepší z kompilací: Crisis Core pro PSP.
Po vydání FF XII se výčet zvýšil ještě o Ivalice Alliance a další chystané vedlejší produkty k Final Fantasy XIII - Fabula Nova Crystallis XIII Compilation: Versus XIII, Agito XIII a Haeresis XIII. Stejně tak jako knižní novela Final Fantasy XIII Episode Zero. Co třeba ještě úspěšný akční PSP titul Final Fantasy: Dissidia a herní série Final Fantasy: Crystal Chronicles?

Je toho zkrátka hodně a dokud FF bude takto slavnou značkou, která bude vynášet, tak se nic nezmění, a spíše naopak bude takovýchto titulů přibývat. Pravda je, že jejich kvalita osciluje od propadáků, které se prodávají jen díky názvu "Final Fantasy" na obale, až po průměr. Jen zcela vyjímečně se podaří z některého z těchto titulů udělat úspěšnou hru, která zaujme i jako samostatná hra, a která se bude prodávat i bez toho, že je jen "od tvůrců FF".

Final Fantasy XIII (2009):

"The whole world was against us. With us dead, everyone was sure that things would go back. Back to the way they were before."

Oerba Dia Vanille

Final Fantasy XIII je pokračování, které mělo být původně vydáno již na PlayStation 2, ale po zjištění možností, které skýtá PlayStation 3 se tvůrci rozhodli, že třináctý díl vydájí právě na novou generaci konzolí. Spolu s PlayStation 3 se Final Fantasy XIII objevila i na Xbox 360. Již dlouho dopředu bylo oznámeno, že souběžně s hrou budou vydány i další kompilace, které dohromady utvoří celek, který se nazývá "Fabula Nova Crystallis". Poprvé byla FF XIII představena na herní konferenci E3 roku 2006. V Japonsku FF XIII vyšla 17. prosinci 2009 a v USA a Evropě 7. března 2010. Původní koncept hry byl navržen již roku 2004 v souvislosti s vývojem FF X-2 a je zajímavé, že FF XIII byla ze začátku vyvíjena s modely postav Yuny, Rikku (FF X-2) a Ashe s Vaanem (FF XII), protože postavy ve FF XIII ještě nebyli navrženy. Právě o jejich návrhy se postaral Nomura, ale ve vývojářském týmu byli vesměs lidé, kteří se podíleli sice na FF X-2, ale na regulérních dílech FF série se podíleli pouze v okrajových rolích. Na FF XIII je to velmi znát, protože náhle zmizela základní a ucelená koncepce hratelnosti, designu a příběhu, které byly tolik typické pro předchozí díly. Herní režisér a scénarista příběhu Motomu Toriyama, který se například scénaristicky podílel na sérii Crystal Chronicles, stvořil sice velmi zajímavý a netradiční příběh, ale co se týče jeho podání je na hony vzdálen svým předchůdcům. Hratelnostně se přidržel bývalého Sakaguchio pravidla o střídení konzervativních a inovativních dílů, a tak stvořil znovu opak předchozí FF.

Final Fantasy XIII je první next-gen díl slavné série a opět jsme se dočkali prezentace, která hraničí s uměním. Poprvé od Final Fantasy VI je hlavním hrdinou opět ženská postava, která je zde pojmenována jako Lightning. Její vzhled záměrně připomíná Clouda z FF VII. První reakce z Japonska byly veskrze pozitivní a za první týden prodeje se dokázalo prodat přes milion a půl kusů, což je na dnešní dobu poměrně úctyhodné číslo. Jenže velmi brzy se začaly ozývat negativní reakce na přílišnou linearitu prvních dvou třetin hry, podobnost s FF X a děravý scénář s mnoha příběhovými chybami. Na tom má největší podíl hlavně způsob výroby hry, kdy jinými hrami a projekty rozptylovaná Squre - Enix a její pracovníci napsali základ, jak by příběhově a herně měla FF XIII vypadat, ale pak rozpracování jednotlivých částí hry dali svým vývojářským týmům. Na FF XIII a jejich 13 kapitolách je tak vidět různé pojetí příběhu, hratelnosti, různá úroveň grafiky, atd. Jednotlivé kapitoly FF XIII jsou nevyvážené. Tím také vznikly díry ve scénáři a různé jiné příběhové nesrovnalosti. Upřímně řečeno právě v tomto ohledu FF XIII značně strádá a zaostává za dřívějšími díly.

Příběhově má FF XIII ohromný potenciál, protože se opět přibližuje ke starším dílům, kdy je na svět a jeho problémy nahlíženo očima hlavní postavy a jejich přátel. Postavy mezi sebou rozehrávají složité vztahy a city, které jiskří emocemi. Příběh vypadá velmi lákavě. Vše se odehrává ve světě jménem Pulse, kde před mnoha stovkami lety vytvořili mocné bytosti (The fal´Cie) plovoucí a utopický kontinent v atmosféře planety, který záměrně izolovali od surového a pustého světa dole, který se nazívá Gran Pulse. Mocné The fal´Cie pověřili také stroje, aby chránili tento kontinent, který se brzy začal nazývat Cocoon, ale aby i zabraňovali lidem dozvědět se více i světě dole, který však vůbec pustý není. Oba světy mají své problémy, které se ještě zhorší, když se oba světy začnou stále více prolínat. Novinkou v celé sérii je položka v menu s názvem "Datalog", kde je formou strukturovaných textů popsána historie a mytologie obou světů. Narozdíl od předchozích dílů se v průběhu hry samotné hráč nedozví téměř nic o minulosti hlavních postav a celkové situaci v Cocoonu a Gran Pulse, protože to je právě v Datalogu. Zajímavý a vážný příběh tímto velmi utrpěl a jeho podání není dobré.

Hratelnost je slušná. Prvních deset dílů FF mělo pouze náhodné souboje, které se pro sérii staly jedním z jejich hlavních znaků. Ve dvanáctém díle byly náhodné souboje vymazány a bitvy byly real time s prvky strategie Ve FF XIII jsou nepřátelé na mapě předem vidět, ale po kontaktu s nimi se boj automaticky přesune do předem vygenerované battle arény, tak, jak to známe z dřívějších dílů. Hráč ovládá pouze jednu z postav, protože ostatní jsou řízeny AI. Pochopit jakým způsobem se chovají zbylé dvě postavy v boji a proti nepřátelům je jedním ze základů úspěšného hraní FF XIII. V případě smrti jediné hratelné postavy nastává automaticky konec hry. Po bitvě se postavy automaticky vyléčí na maximální HP a ze všech negativních statusů. Po skončení každého boje hráči vyjede tabulka s hodnocením v podobě pěti hvězdičkové stupnice. Záleží na čase, který boj zabere, kolikrát se hráč vyléčil, které damage utrpěl, a které naopak rozdal, atd. Do FF XIII se tak vrací slavný ATB systém. Všechny své akce v bitvě vybere hráč buď sám ručně nebo to nechá na umělé inteligenci kliknutím na tlačítko "Auto-battle". V tom případě budou automaticky použity útoky v optimálním řešení, která se proti nepříteli hodí. Do osudu bitvy zasahuje i zcela nový prvek, který se nazývá "Stagger". Stagger zvyšuje množství paseky, které útoky hráče provedou. Pokaždé, když narazí hráč na nepřítele, tak má nepřítel pod svým jménem procentuální ukazatel, který je u každých potvor jiný. Nepřátelům každým útokem zvyšuje hráč tento procentuální ukazatel a když ho nabije na maximum, tak se nepřítel dostane do statusu Stagger, kdy mu bude hráč ubírat mnohem více, než normálními útoky.
Stejně jako u FF X, tak ani u FF XIII neexistuje žádný Level Up systém, kdy se postavy automaticky vyvíjejí postupem na vyšší Level. FF XIII se může pochlubit magickou mřížkou, která se nazývá "Crystarium", kde si ke každému povolání vlastním výběrem určuje hráč hodnoty typu: HP+15, Strenght+4, Magic+15 nebo různá kouzla a schopnosti. Každá postava ve FF XIII má Crystarium úplně jiné. To znamená, že všechny postavy mají své vlastní schopnosti a útoky, které mohou mít pouze oni. Crystarium je velmi příjemný a jednoduchý na pochopení. Právem patří k těm lepším vylepšovacím systémům ve FF a jiných JRPG.
FF XIII má snad nejlepší menu ze všech FF. Ještě nikdy nebylo menu a inventář tak přehledný, živý a skutečně nádherný, jako nyní. Ve FF XIII má hráč možnost si vylepšovat své zbraně z předmětů, které padají z nepřátel nebo které si nakoupí, možnost plnit několik nepovinných úkolů, jako třeby lovy, jezdit na Chocobech, atd. Je toho sice hodně, ale ve srovnání s ostatními díly to příliš zavání zbytečným zlehčováním a zestručňováním. Přílišná linearita prvních 2/3 hry (přibližně asi 30 hodin), kdy v podstatě hráč chodí a pobíháte jen po nepříliš rozlehlých lokacích a po zmenšené mapě světa (obdoba Spiry ve FF X), znamená pro mnoho hráčů neztravitelný problém. Stejně tak mnoho hráčů neztráví příliš mnoho příběhových vsuvek. Lineárnost k next-genu moc nesedí, ale sama FF XIII nesráží, to dělá něco jiného: jednotvárnost. Až příliš velká část hry se drží osvědčeného scénáře: lokace, zabít pár potvor, nějaká ta příběhová vsuvka, na konci lokace boss, další příběhová scénka a další lokace, atd. Zaráží to o to více, že se do měst a vesnic hráč nedostanete, protože jich tu zkrátka moc není. Důvodem byla prý náročnost na výrobu. To samé bylo údajně i u FF X, jenže tam to alespoň šikovně zakombinovali do příběhu (strašlivý Sin ničí všechny velká města a Yevon je zakazuje stavět). Ve FF XIII však ne. Většinou hráč cestujete po různých plání a svět vypadá pustě a tak nějak nemá hráč pocit, že je vlastně za co bojovat, že to všechno nebezpečí, co postavy podnikají, není třeba, protože není co zachraňovat a za co bojovat. Po pravdě řečeno, tentokrát se hratelnostně třináctý díl příliš nepřekonal. U FF je hráčská obec zvykla na víc, mnohem víc.

Nobue Uematsu je pouze jeden, ale dvanáctý díl jasně ukázal, že není jediný, kdo umí ve Square - Enix udělat výtečný herní soundtrack. Ve třináctém díle nejsou žádné orchestrální magnifikace, které by se sem ostatně ani nehodily, spíše klidné, truchlivé a veselé melodie, které se v mnohém podobají dřívějším jednociferným FF dílům. Celkově se jedná o povedený FF soundtrack. Poprvé je v hlavní sérii anglicky zpívaná píseň "My Hands" od jedné z nejúspěšnějších pop zpěvaček současnosti, kterou je Leona Lewis.

FF XIII je v celé sérii zdaleka nejhůře hodnocenou FF, která se hodnocením pohybuje na poměry FF u nízkého průměrného hodnocení 7/10. Dočkala se i několika otřesných a nesmyslných recenzí s hodnocením 4/10. Špičková grafika, zajímavý příběh a hudba zvedají FF XIII za uši z hratelnostního nadprůměru, takže je z FF XIII novodobě jedno z nejlepších JRPG na současnou generaci konzolí, ale zároveň nejslabší článek v sérii. Od FF XIII se právem očekávalo mnohé, a to nejen proto, protože předchozí díly nastavily laťku kvality až neúnosně vysoko. Už z vývoje hry bylo patrné, kam bude FF XIII mířit a kam se bude chtít dostat a uchytit. Celé to umělé zpopularizování a nafouknutí bubliny jménem "Final Fantasy XIII", která přepíše dějiny videoherního průmyslu, mělo jen jeden cíl: prorazit na Xbox 360 a do mnoha amerických domácností s cílem většího zisku. Hra sama je výtečná, ale bohužel s ní ve Square - Enix spojili něco, za co FF XIII nemůže, a co jí strašlivě poškodilo. FF XIII je prioritně mířena pro jiné hráče, než pro které byly mířeny dřívější díly. FF neztratí své fanoušky, ale přibudou jí jiní. Standartu série FF třináctý díl nedosáhl, ale stále je to překrásná, zábavná a nevšední hra, která na PS3 a Xbox 360 dosud chyběla. Nabízí pořád špičkovou zábavu na celé týdny a měsíce. Patří k úspěšnějším hrám, ale kvalitám dřívějších dílů se bohužel nepřiblížila. Zároveň třináctý díl postavil před FF sérii a její tvůrce palčivou otázku, zda-li může série po třiadvaceti letech a tolika dílech ještě vůbec pokračovat ve vzestupné tendenci kvality. Teprve budoucnost rozhřeší otázku, jestli se jedná u třináctého dílu pouze o dočasný výpadek, útlum nebo sestupnou kvalitu. Pro Square - Enix mluví vše, od finančních prostředků a kreativních pracovníků až po skvělou tradici celé série, a tak bude pouze na Square - Enix, jestli i další díly budou onou nekonečnou fantazií nebo fantazií, ktera už svých limitů dosáhla

Final Fantasy XIV (2010):

Ohlášení Final Fantasy XIV na herní konferenci E3 v Los Angeles v červnu roku 2009 bylo pro všechny ohromným šokem. Nikdo takový projekt neočekával. V srpnu 2005 sice již prosákly na veřejnost jisté informace o online projektu s kódovým názvem "Rapture", ale nikdo neočekával, že tímto projektem bude další FF díl. FF XIV bude znovu MMORPG pro PlayStation 3 a PC. Square - Enix v současné době usilovně jedná s Microsoftem o možnosti vydání a spuštění hry i na Xbox 360. Vzhledem k úspěchu FF XIII na Xboxu je ale úspěšné zakončení jednání pouze otázkou času. Jedná se především o nástupce FF XI. Datum spuštění hry je oznámeno na druhou polovinu roku 2010. Velkým rozdílem oproti jedenáctému dílu bude i hluboký příběh, který bude doplněn velkým množstvím oblíbených FMV a cut-scén. K velkým překvapením patří i hudební doprovod, který bude mít na starost legendární Nobue Uematsu. Tvůrci skromně hovoří o definování nového žánru MMORPG, tak se nechme překvapit.

Jaká je budoucnost série FF? Square - Enix v současné době a v příštích měsících a letech napne své síly k dokončení očekávaného FF XIII Versus a přípravám již oznámené FF XV. Patnáctý díl by měl být vyráběn na stejném enginu, jako FF XIII, takže by jeho výroba neměla trvat déle, než dva či tři roky. Kromě velkého množství dalších FF počinů se určitě dočkáme i remaků dřívějších 2D dílů. Na řadě by měla být v posloupnosti FF V a FF VI. Doufejme, že v nepříliš vzdálené budoucnosti dojde i na remake slavné FF VII.
Sakaguchi kdysi oznámil, že má v úmyslu pracovat se sérií až po 32. díl. Sakaguchi ale už se sérií FF spojen není a můžeme vážně pochybovat, jestli se série vůbec přiblíží alespoň k dvacátému dílu. Současným tempem se k FF XX dobereme za nějakých 10 let. Nemůžeme odhadnout, jak bude za takovou dlouhou dobu vypadat videoherní průmysl. Nemůžeme ani odhadnout, jestli jsou vůbec současní tvůrci ve Square - Enix schopni přenést sérii přes úskalí rychle se rozvíjejících hráčských nároků do dalšího desetiletí. Japonsko a sami Japonci jsou velmi konzervativní a tradiční, kdy se neradi vzdávají principů, které se například již dávno přežily. FF série se obsahově příliš nemění, mění se povětšinou pouze audiovizuální stránka, ale to nestačí. Může to stačit v Japonsku, ale nemůže to stačit v západním světě, kde se tvůrci a jejich hry vyvíjejí.
Dříve či později musí přijít "restart" a změna i na FF. S tím si ale tvůrci ve Square - Enix ještě stále neumí poradit. FF XII a FF XIII jsou důkazem, že buď změny nejdou zkloubit se základními principy FF nebo jsou změny tak drastické, že již nemají téměř nic společného s FF. Square - Enix se ještě bude muset naučit najít rovnováhu a balanc. Nepochybujeme o tom, že to zvládne, ale desátým dílem skutečně něco odešlo a skončilo. Zároveň však ale něco nového přišlo a nastalo.
FF série je zcela vyjímečný počin, který začal u prázdné pokladny a bláhovým nápadem na poslední fantazii, a který skončil v současné době u třináctého dílu a milionových zisků. I přes své dílčí omyly, kterých se tvůrci ve Squaresoft a později ve Square - Enix dopustili, působí celá série v porovnání s ostatními sériemi JRPG, RPG a her všeobecně obdivuhodně pospolitě, jako ucelený prvek toho nejlepšího, co nám Japonsko a jeho bohatá kultura nabízí. Mění se tvůrci FF, mění se společnosti a koneckonců se mění i FF, ale základní myšlenka jedinečné fantazie zůstává neměnná. I z tohoto důvodu patří Final Fantasy k novodobým fenoménům, a to nejen na poli videoher.

_________________
POZOR - Toto fórum bylo uzavřeno,nové fórum naleznete zde.
avatar
Leon
Moderator
Moderator

Poèet pøíspìvkù : 2668
Age : 30
Bydliště : Praha
Reputace : 8
Počet bodů : 5798
Registration date : 27. 02. 09

Zobrazit informace o autorovi http://www.seven.estranky.cz/

Návrat nahoru Goto down

Re: Final Fantasy

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 12 z 12 Previous  1, 2, 3 ... 10, 11, 12

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 :: Ostatní :: Jiné hry

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru